Co je to kamera ?
Zajisté víte, co má zařízení zvané videokamera za účel. Od kamery chceme zaznamenat obraz i zvuk v pokud možno co nejreálnější podobě. Dnešní digitální videokamery v sobě mohou integrovat několik zařízení, jako je digitální fotoaparát a diktafon. Tyto funkce slouží však hlavně jako doplněk k hlavní funkci, tedy záznamu ozvučeného videozáznamu.
Velmi málo o vývoji...
Ve vývoji videokamer jsou 3 hlavní etapy. Původně se začínalo s kamerami zaznamenávajícími obraz na celuloidový film. Tyto přístroje mnoho neumožňovaly. Film se musel vyvolávat a střih byl skutečným střihem s nůžkami a lepidlem. Skutečný nástup amatérské videotechniky zaznamenáváme až v 90. letech s nástupem magnetického záznamu na analogové magnetické pásky. Některé z posledních modelů videokamer již byly vybaveny tranfokátorem (zoom), stabilizátory obrazu apod. Umožňovaly využívat obrazových efektů, vkládat titulky přímo do obrazu. Ovšem tím většinou editace končila. Film se většinou přehrál z pásky v kameře na videokazetu VHS. Analogové kamery jsou již dnes mimo současné dění, to patří již několik let záznamu digitálnímu. Ten má mnoho výhod - neomezená možnost kopírování bez ztráty kvality, zmenšení přístrojů a hlavně možnost editace videa v počítači, který digitální informaci rozumí. Film pak můžeme distribuovat po Internetu, vypálit na DVD apod.
Digitální videokamera - součásti
Světlo ze zabírané scény dopadá na objektiv kamery. U levných i středních modelů jsou objektivy integrovány v těle kamery. Objektiv se soustava čoček, která přivádí světlo do srdce kamery. Objektiv u všech dnešních kamer má proměnou ohniskovou vzdálenost, je to tedy transfokátor.
Obrázek: Odnímatelný objektiv kamery vyšší třídy
Oním srdcem kamery je snímací čip. Snímací čip je malá destička, která obsahuje na svém povrchu obrovské množství malých světlocitlivých součástek uspořádených do mřížky. Stejné čipy jsou i u digitálních fotoaparátů, kamera si jen vyfotografuje danou scénu 25x za sekundu. Ze snímacího čipu již tedy putují digitální data.
Obrázek: Snímací čip
Tato data jsou však příliš objemná, zmenšení jejich objemu obsatrává elektronika kamery. Jde vlastně o jednoduchý počítač využívající algoritmy pro kompresi videa. Elektronika obstarává také další nastavení obrazu, obrazové efekty, komunikaci s uživatelem apod. Jelikož se většina úkonů pro zpracování obrazu děje v elektronice kamery, tak je lepší případnou aplikaci efektů či náročnější práci s obrazem ponechat výkonému stolnímu počítači. Ten má narozdíl od jednoúčelového počítače v kameře dostatek výkonu a vhodné algoritmy pro lepší výsledky práce.
Finální upravená data již stačí jen uložit na datový nosič.
Nosičů je celá řada a typ použítého datového nosiče bývá hlavním
parametrem digitální kamery. U levnějších modelů se také nejvíce
projeví na ceně.
Záznam může být uložen na:
- Magnetickou pásku - systémy Digital 8, mini DV (zdlouhavé přehrávání do počítače).
- Pevný disk - HDD (snadné přehrání do počítače, velká kapacita, náchylné na pády).
- DVD - vypálení na přepisovatelné DVD, většinou o průměru 8 cm (příliš nepoužívané).
- Paměťovou kartu - SD, SD-HC (jednoduché řešení, minimalizace rozměrů a ceny zařízení).
Mnohé videokamery mají úložiště dvě, nejčastěji k pásce nebo pevnému disku je na kameře šachta i na paměťovou kartu. V tomto případě karta slouží jako úložiště fotografií vyfotografovaných kamerou v režimu digitálního fotoaparátu.
Obrázek: Média používaná u digitálních videokamer
Důležitou věcí na videokameře je zařízení pro sledování zaznamenaného obrazu kameramanem a sdělování servisních informací. K tomu slouží hledáček nebo LCD displej. V poslední dodě je u nižších modelů montován jen LCD displej. Na něm je zobrazována snímaná scéna spolu s informacemi o výdrži baterií, režimu záběru, zbývajícím čase záznamu apod. U některých výrobců (Sony) je displej dotykový, pomocí displeje a menu tedy uživatel komunikuje s kamerou. Pokud je u nižších modelů přítomen hledáček, nebývá většinou přliš kvalitní.
Obrázek: Vlevo hledáček a vpravo LCD panel
Hledáček má své výhody hlavně v tom, že kameraman se může soustředit hlavně na zabíranou scénu. Nutí ho držet kameru obouma rukama a pevně. Také při větším osvětlení je obraz v hledáčku výraznější než na LCD. Výhodou LCD je zase možné otočení displeje v mnoha úhlech a tedy kontrola záběru například při snímání s kamerou nad hlavou.
Poslední věcí, která nás zajímá na kameře je její rozhranní pro spojení s počítačem. Tedy kde a jakým kabelem ji připojíme k počítači. Kamery se připojují dvěma druhy kabelů a to buď USB 2.0 nebo FireWire (IEE 1394). USB 2.0 je dnes rozšířené jak u kamer tak i u všech novějších počítačů. S podporou FireWire je to již horší. Konektory pro připojení bývají většinou na zadní straně společně s napájecím konektorem. Někteří výrobci přistupují k používání "kolébek" pro kamery, kde kameru jen vložíme kolébky. Kabely poté připojíme ke kolébce.
Obrázek: Vlevo konektory USB a vpravo FireWire