Úvod do problematiky :
Pixel - základní jednotka obrazu
Obraz produkovaný digitálními fotoaparáty není nic
jiného, než množina barevných bodů uspořádaných do
pravidelné mozaiky. Jeden bod obrazu se nazývá pixel
(Picture Element) a nese kompletní informaci o barvě a
jasu bodu. Přesnost, s jakou je jeden pixel schopen
zaznamenat barvu, se nazývá barevná hloubka (Color Depth).
Fotografii tvoří velké množství pixelů - čím jich je
více, tím větší množství jemných detailů je fotografie
potenciálně schopná zaznamenat.
Slovo "potenciálně" v poslední větě je velmi důležité.
Nemá totiž smysl zaznamenávat velké množství pixelů a
tím detailů obrazu, když nejsme následně schopni je ani
zobrazit na obrazovce ani vytisknout na tiskárně. O
rozlišovací schopnosti objektivů, které musí pixely
opticky "nakrmit", nemluvě.
Každý digitální obraz se skládá z pixelů - nejmenších
jednotek obrazu. Pixel nese číselnou informaci jak o
barvě bodu, tak o jeho jasu. Čím více pixelů obraz
obsahuje, tím více detailů je schopen zaznamenat.
Jednotlivé pixely jsou snadno vidět při silném zvětšení
obrazu lupou (alespoň 500%).
Body obrazu na palec (Pixels per Inch - PPI)
Je celkem přirozené, že 6megapixelový fotoaparát bude
mít obraz složen z asi 2 000 x 3 000 pixelů (bodů
obrazu). Pokud vytiskneme takovou 6 MPix fotografii na
papír velikosti 9 x 13 cm dá se jednoduše spočítat, že
na 1 cm fotografie připadne asi 225 pixelů. Neboli
hustota, s jakou se obraz tiskne, je 225 pixelů na cm. V
tiskové praxi se z historických důvodů nepoužívá jako
jednotka délky centimetr ale palec (inch), přičemž 1
palec je 2,54 cm. Hustota tisku potom v našem příkladě
vychází 570 pixelů na palec = Pixel per Inch = PPI.
Tiskové body na palec (Dots per Inch - DPI)
Tiskárny nedokáží vytisknout jeden pixel libovolné
barvy. Aby barevně vytiskly jeden pixel, musí jeho barvu
namíchat z několika bodů (Dots) svých barevných inkoustů
(obvykle 4 nebo 6 barev). Jeden pixel obrazu se tak
rozpadne na několik inkoustových tiskových bodů (Dots).
Tiskový bod (Dot) tak musí být menší, než je pixel
obrazu, aby bylo možné barvu pixelu namíchat. Procesu
míchání (skládání) barev se říká rozklad (Dithering).
Praktická ukázka ditheringu. V obraze jsou použity jen
pixely červené a zelené barvy, ale jak se pixely
zmenšují, stále více se oku jeví jako žlutá - neboli
kombinace barev červená + zelená.
Dots per Inch (DPI) není tak nic jiného, než s jakou
hustotou je tiskárna schopná stříkat inkoustové body na
papír. DPI musí být vždy větší než PPI, aby tiskárna
měla dostatečnou reservu na vytvoření každého barevného
pixelu z několika tiskových bodů.
V praxi se ale nikdo o proces tisku příliš nestará (to
je věcí konstrukce tiskárny případně tiskaře), a tak se
obě veličiny PPI a DPI běžně zaměňují a oběma se
označuje ve skutečnosti PPI.
Aby obraz složený z pixelů vlevo mohl být vytištěn, je
třeba mnohem více tiskových bodů (dots, vpravo). Barvy
tiskových bodů jsou totiž v tomto příkladě jen 4 -
azurová, purpurová, žlutá a černá (CMYK).
Standardní hodnoty PPI, DPI
Standardní vysoká kvalita podkladů pro fotorealistický
tisk na kvalitní fotopapír je 300 PPI. Pro běžný
amatérský tisk je plně dostatečná kvalita 200 PPI, pro
tisk na horší papír (časopisy, noviny) je dostatečný
tisk v kvalitě 150 PPI. Běžné VGA monitory zobrazují v
rozlišení cca 90 PPI a televizní obrazovka o úhlopříčce
72 cm má rozlišení jen 36 PPI.
Inkoustové tiskárny, které stříkají malé kapičky 4 nebo
6 různých barev inkoustů na papír a tím vytvářejí jeden
pixel obrazu mají rozlišení 1 200 až 9 600 DPI, což je
minimálně 4x více než běžná kvalita podkladu s 300 PPI.
Barevné laserové tiskárny, které nanášejí na papír
pomocí elektrostatického náboje čtyři barvy tonerů, mají
rozlišení obvykle 600 až 1 200 DPI.
Velikost tisku
Pokud máte fotografii o rozlišení např. 2 000 x 3 000
pixelů (6 MPix), tak podle požadované kvality tisku
vyjde její maximální tisková velikost. Kvalitu tisku je
však dobré požadovat v kontextu - např. na novinový
papír nemá smysl tisknout v kvalitě 300 PPI. Inkoust se
na nekvalitním papíře rozpíjí, a proto tento papír není
tak kvalitní tisk schopen pojmout. U větších zvětšenin
(větších než cca A4) se také přirozeně zvětšuje
pozorovací vzdálenost (od větších fotografií máte
tendenci odstoupit) a tím také klesají nároky na kvalitu
tisku.Počet megapixelů obrazu (MPix) Odpovídá
přibližně Maximální rozměry
fotografie v cm při:
Tabulka maximálních velikostí fotografie, kterou lze
pořídit z fotoaparátu v závislosti na počtu megapixelů a
požadované kvalitě tisku. Žlutě jsou označeny formáty
zhruba rovné nebo větší než A4 (29,7 x 21 cm).
Z tabulky tak vyplývá, že i 4 MPix fotoaparát je schopen
kvalitního tisku fotografie velikosti cca A4 při 200
PPI.
Poměr stran (Aspect Ratio)
Poměrem stran se rozumí podíl delší strany fotografie ku
její kratší straně. Bohužel v poměru stran panuje
historický zmatek daný samostatným vývojem různých
odvětví. Televize a PC monitory zavedly standard 4:3,
kterému vychází vstříc většina kompaktních fotoaparátů.
Fotografický průmysl díky kinofilmu zavedl standard 3:2,
který používají filmové i digitální zrcadlovky. Poslední
dobou roste obliba nového standardu 16:9 (plasmové a LCD
televize, filmy na DVD, nové monitory a notebooky).
Bohužel samostatnou řadu zavedly i papírové fotografie,
a tak např. oblíbené formáty 9 x 13 cm či 13 x 18 cm
neodpovídají ničemu. Pokud tedy váš fotoaparát produkuje
fotografie v poměru stran 3:2 a vy potřebujete
fotografii 13 x 18 cm, mnoho pixelů bude opět ztraceno -
cca 8%.
Různé dnes používané poměry stran. Čárkovaně je uveden
poměr stran fotopapíru 13x18cm.
Zadávání do minilabů
Minilaby určené pro amatéry volí strategii "Předejte nám
surová data z vaší karty a řekněte nám, jak velké chcete
fotografie". Zbytek provedou automaticky a PPI nějak
vyjde. Problém jiných poměrů stran řeší obvykle dvěma
způsoby:
Plný formát neboli „bez ořezu“ (Overall)
Fotografie z fotoaparátu se zmenší tak, aby byla na
papíře celá. Po stranách se logicky vytvoří bílé pruhy a
ty rozhodně nejsou žádnou estetickou chloubou. Výhodou
ale je, že fotografie bude na papíře určitě celá a bílé
pruhy lze následně byť pracně nůžkami odstranit.
Metoda "bez ořezu" umístí fotografii na papír zaručeně
celou avšak za cenu nepěkných bílých pruhů.
S ořezem (Cut)
Fotografie sice vyplní celou plochu papíru, ale odpadne
z ní horní a dolní nebo levý a pravý okraj (proto se to
jmenuje "s ořezem"). Tato metoda sice neprodukuje žádné
bílé okraje, ale těžko se odhaduje, co se přesně
odřízne. Často to může být důležitá část, o porušení
pravidel kompozice nemluvě.
Když nesouhlasí poměr stran, tak se fotografie zvětší
aby byla na papíře právě celá. Co přesáhne papír se
odřízne (Cut). Šipka označuje místo, kde díky tomu
hlavní objekt "vypadne" z fotografie.
Přepočet fotografie (Resampling)
Nároční amatéři a profesionálové téměř bez výjimky
připravují svoje fotografie na tzv. Real Size. Připraví
data tak, aby fotografie byla na papíře celá aniž dojde
k jakémukoli ořezu či bílým pruhům. Data musí tedy být
upravena na přesné rozměry fotopapíru v mm a musí být
převzorkována na minilabem určené PPI tisku.
Aby se původní fotografie s poměrem stran 4:3 umístila
na papír celá a s respektováním pravidel kompozice, bylo
třeba v PC doretušovat trávu dole (šrafováno).
Rychlá metoda ořezem
Zvolíme nástroj oříznutí. Jak s ní pracovat najdete v
návodech. Při výběru velikosti ořezu vyberete nabídku
3:2 což je poměr stran papíru oproti 4:3 což je poměr
stran většiny fotoaparátů. Oříznete podle pravidel
kompozice a uložíte. |
|
