Vestavěný
blesk neboli zábleskové zařízení je součást výbavy všech
amatérských přístrojů včetně jednookých zrcadlovek s
výjimkou "high end" profi třídy: u té se předpokládá
použití výkonných externích blesků.
Vestavěný blesk je tedy nedílnou součástí těla
přístroje. Kompakty bývají řešené tak, že reflektor
blesku je odkrytý. Někdy ale je zapuštěný do těla
přístroje a vyskočí až po aktivaci - takto je řešen v
zrcadlovkách a přístrojích s elektronickým hledáčkem.
Napájení elektronického blesku je shodné s napájením
přístroje, nemá žádný zvláštní zdroj, "pije" ze stejného
akumulátoru jako fotoaparát. To znamená, že použití
blesku výrazně snižuje kapacitu přístroje, tedy pokud
budeme hodně blýskat, nafotíme na jedno nabití méně
obrázků. Nelze obecně říci, o kolik méně - záleží na
mnoha okolnostech, ale moc neprohádáme, když řekneme, že
tak polovinu.
Výkon
Výkon elektronického vestavěného blesku je poměrně malý.
To proto, že s výkonem roste spotřeba, takže výrobci
jdou na jakýsi kompromis. Kdybychom měli hovořit
odporně, musíme se zmínit o směrném čísle.
To je základní technický parametr každého blesku. Je to
fakticky násobek vzdálenosti a použité clony při 100
ISO. Takže, pokud přístroj při 100 ISO na clonu F4
kvalitně nasvítí objekt vzdálený 3 metry, je to směrné
číslo 3x4=12. Když tedy máme největší clonový otvor
objektivu F2,8, na tuto plnou světelnost nasvítíme
objekt vzdálený 12/2,8=4,3 metry. Pokud bychom chtěli
nasvítit vzdálenější objekty, musíme zvýšit ISO. Zní to
složitě, je to jednoduché: když směrné číslo dělíme
počtem metrů, vyjde nám clona, když ho dělíme clonou,
vyjde počet metrů. Se zvětšením citlivosti roste dosah.
Kompakty mívají malé směrné číslo, obvykle někde mezi 6
až 10, takže při 100 ISO dozáří cca 2 , nebo 3 metry.
Malé směrné číslo, to není jediný nedostatek. Ten by se
dal překlenout - přinejmenším zvětšením ISO. Tady je
třeba trocha počtů. Chceme-dejme tomu, aby dobře
exponovaný byl objekt vzdálený 3 metry. Začneme na ISO
100 a směrném čísle 12. Vyjde nám clona F4. Když zvýšíme
ISO na ISO 200, můžeme zvětšit clonu na F5,6. Tyto
hodnoty odpovídají směrnému číslu 17. Analogicky můžeme
postupovat dáál,. viz následující tabulku:
12 při 100 ISO znamená, na př. že: 12 : 4 (clona) = 3
(metry)
17 při 200 ISO znamená, na př. že: 17 : 5,6 (clona) = 3
(metry)
24 při 400 ISO znamená, na př. že: 24 : 8 (clona) = 3
(metry)
33 při 800 ISO znamená, na př. že: 33 : 11 (clona) = 3
(metry)
Z toho plyne, že "sousední" hodnoty směrného čísla se od
sebe liší - stejně jako hodnoty sousedních clon - v
poměru 1:1,4. Je třeba je násobit faktorem 1,4, abychom
získali směrné číslo příslušné pro vyšší hodnotu ISO.
Takže například, kdybychom měli při ISO 100 směrné číslo
36, tak při ISO 200 bude směrné číslo zaokrouhleně 36 x
1,4 = 50. Od něho bychom pak odvozovali vzdálenost při
specifické cloně, například při čloně F5,6 by vzdálenost
byla asi 50 / 5,6=9 metrů.
To je jasné, ale má to všechno háček.
Účinnost světla se totiž mění se vzdáleností, a dokonce
ne lineárně, ale kvadraticky. Tedy když podle našeho
příkladu nastavíme 800 ISO, získáme sice při cloně F4
dobře exponované objekty vzdálené 8 m (33:4=8 a něco),
ale čím bližší budou jiné objekty, tím víc přezářené
budou. To je základní a neodstranitelná vlastnost
vestavěných blesků. Svítí přímo před sebe a blízké
předměty zasahují víc než vzdálené. Co je vpředu, bývá
přesvětlené, co je vzadu, je podexponované.
Synchronizace je další důležitý pojem. Blesk svítí na
zlomek vteřiny (typicky 1/3000 sec). Fotoaparát musí
odpálit blesk v okamžiku, kdy má otevřenou závěrku.
Hovoříme o synchronizaci, tedy o časovém sladění závěrky
a blesku. Různé přístroje mají různý synchronizační čas,
moderní aparáty až 1/500 sec, ale typicky 1/125 nebo
1/250 sec. Kompakty mívají synchronizační čas 1/60 sec.
Ale pozor: záblesk se "vejde" i do delšího času, než je
synchronizační čas!
Režimy blesku
Přístroje mívají zvlášť vydělenou oblast pro ovládání
blesku.
Když pracujeme v čistě automatickém režimu, přístroj
samočinně aktivuje blesk, jakmile poklesne světelná
hladina. Nastaví synchronizační čas (víme,ž e obvykle
1/60 sec) a fotí - i když jsme v divadle, na fotbale v
padesáté řadě a pod. Když ale pracujeme v režimu P
(program) nebo jiném ručně ovladatelném programovatelném
režimu, lze volit funkce blesku. Především ho lze
vypnout - ikonka přeškrtnutého blesku. To je důležité
právě tam, kde se s bleskem fotit nesmí. Můžeme ale
fotit s vynuceným bleskem - je to ikonka blesku "bez
přívlastku". Pak přístroj nastaví synchronizační čas a
fotí s bleskem i na sluníčku.
Pak ale existuje tzv. synchronizace do pomalého času.
Bývá označena jako slow synchro, někdy rear synchro,
někdy je pod scénickým režimem "noční portrét" (na př.
Canony to takto mají). Pak přístroj fotí s "přirozeným
časem", tedy s expoziční dobou, která odpovídá danému
ISO a daným světelným podmínkám (a dané cloně) - a do
této expozice jako doplněk pustí záblesk.
Omlouvám se za to, že snad budu některá už řečená fakta
opakovat. Pro praxi jsou ale důležitá. Pro práci s
vestavěným bleskem není ani tak důležitý jeho nízký
výkon, jako to, že vydává tvrdé světlo, které nelze
běžnými prostředky změkčit a že to světlo - jeho kužel -
má svou osu rovnoběžnou s osou objektivu. Navíc obě osy
jsou si velmi blízké, hned zkraje dodejme, že to je
důvod, proč se zobrazují "červené oči" - blesk osvítí
vnitřek očí, tedy ozáří červenou sítnici (zvířata ji
nemají červenou, proto mají "modré" nebo "nazelenalé
oči").
Toto je třeba si uvědomit, neboť je to základní hendikep
vestavěných blesků. Profi blesky mají výklopné
reflektory, takže mohou směrovat světlo odrazem, lze na
ně nasazovat změkčovací boxy (softboxy), mohou
spolupracovat s jinými blesky (vestavěné taky, ale je to
v jistém smyslu složitější).
Kdy použít vestavěný blesk
Blesk - obecně vzato - používáme v případě, kdy je
přirozené světlo slabé a hrozí buď podexpozice anebo je
třeba použít tak dlouhé doby osvitu, že hrozí rozhýbání
obrazu.
Automatický
režim proto zapíná blesk kdykoli světelná hladina klesne
natolik, že se doba osvitu automaticky prodlouží pod
kritickou mez, obvykle pod 1/60 sec (na př. Canon EOS
400D v automatickém režimu, 1/60 se "synchronizační
rychlost", viz předchozí díl.) To je m.j. důvod, proč
automatický režim nepoužívat - blesk se sám zapne i v
případech, kdy si to nepřejeme. Ikonka je na ukázce
vpravo.
Programové režimy - tedy v režimu P (programovaný
automat), případně A (priorita clony) nebo S (priorita
doby osvitu) a manuální M režim umožňují ovládat režimy
blesku. Především lze blesk vypnout - to je důležité v
aparátech, které nemají ručně ovladatelný vyskakovací
blesk, mají ho vestavěný tak, že reflektor je obnažený a
pokud jsou v automatickém režimu blesku, samočinně se
spouštějí ve špatných světelných podmínkách, stejně jako
kdyby byl zapnutý automatický režim expozice. Ikona pro
vypnutý blesk je univerzální, je zobrazena zde na ukázce
vpravo, vždy je to "dopravní značka", kolečko s
přeškrtnutým bleskem.
Nucený blesk má ikonku "blesku", tedy takovou, jaká je
na ukázce vpravo. Pokud přejdeme do režimu nuceného
blesku, přístroj blýská vždy, tedy i za plného slunce.
Jenže problém je v tom, že si nastaví synchronizační čas
bez ohledu na světelné podmínky, takže se můžeme dostat
do problémů. Když má aparát synchronizační čas 1/60 sec,
za plného slunce budeme mít přeexponované obrázky.
Slow flash neboli blesk do pomalého času je to, k čemu
vás chci dovést. To je režim blesku, který respektuje
expozici změřenou přístrojem a zábleskem scénu jenom
přisvítí. Jak to funguje si ukážeme na následujících
obrázcích. Na prvním obrázku je scéna zachycená s
režimem automatického blesku. Popředí je přezářené,
střední partie je mnohem tmavší a pozadí je utopené ve
tmě - snímek byl pořízen za šera, za zbytkového denního
světla. Na obrázku druhém bylo použito blesku v režimu "slow".
Expozice "držela" hodnoty příslušné danému osvětlení a
blesk jen trochu přisvítil sochu, která je teď dobře
prokreslená. Na snímku ani není vidět, že bylo blesku
použito.
|