Jak fotografovat s bleskem ?

Vestavěný blesk neboli zábleskové zařízení je součást výbavy všech amatérských přístrojů včetně jednookých zrcadlovek s výjimkou "high end" profi třídy: u té se předpokládá použití výkonných externích blesků.

Vestavěný blesk je tedy nedílnou součástí těla přístroje. Kompakty bývají řešené tak, že reflektor blesku je odkrytý. Někdy ale je zapuštěný do těla přístroje a vyskočí až po aktivaci - takto je řešen v zrcadlovkách a přístrojích s elektronickým hledáčkem.

Napájení elektronického blesku je shodné s napájením přístroje, nemá žádný zvláštní zdroj, "pije" ze stejného akumulátoru jako fotoaparát. To znamená, že použití blesku výrazně snižuje kapacitu přístroje, tedy pokud budeme hodně blýskat, nafotíme na jedno nabití méně obrázků. Nelze obecně říci, o kolik méně - záleží na mnoha okolnostech, ale moc neprohádáme, když řekneme, že tak polovinu.

Výkon
Výkon elektronického vestavěného blesku je poměrně malý. To proto, že s výkonem roste spotřeba, takže výrobci jdou na jakýsi kompromis. Kdybychom měli hovořit odporně, musíme se zmínit o směrném čísle.
To je základní technický parametr každého blesku. Je to fakticky násobek vzdálenosti a použité clony při 100 ISO. Takže, pokud přístroj při 100 ISO na clonu F4 kvalitně nasvítí objekt vzdálený 3 metry, je to směrné číslo 3x4=12. Když tedy máme největší clonový otvor objektivu F2,8, na tuto plnou světelnost nasvítíme objekt vzdálený 12/2,8=4,3 metry. Pokud bychom chtěli nasvítit vzdálenější objekty, musíme zvýšit ISO. Zní to složitě, je to jednoduché: když směrné číslo dělíme počtem metrů, vyjde nám clona, když ho dělíme clonou, vyjde počet metrů. Se zvětšením citlivosti roste dosah.

Kompakty mívají malé směrné číslo, obvykle někde mezi 6 až 10, takže při 100 ISO dozáří cca 2 , nebo 3 metry. Malé směrné číslo, to není jediný nedostatek. Ten by se dal překlenout - přinejmenším zvětšením ISO. Tady je třeba trocha počtů. Chceme-dejme tomu, aby dobře exponovaný byl objekt vzdálený 3 metry. Začneme na ISO 100 a směrném čísle 12. Vyjde nám clona F4. Když zvýšíme ISO na ISO 200, můžeme zvětšit clonu na F5,6. Tyto hodnoty odpovídají směrnému číslu 17. Analogicky můžeme postupovat dáál,. viz následující tabulku:

12 při 100 ISO znamená, na př. že: 12 : 4 (clona) = 3 (metry)
17 při 200 ISO znamená, na př. že: 17 : 5,6 (clona) = 3 (metry)
24 při 400 ISO znamená, na př. že: 24 : 8 (clona) = 3 (metry)
33 při 800 ISO znamená, na př. že: 33 : 11 (clona) = 3 (metry)

Z toho plyne, že "sousední" hodnoty směrného čísla se od sebe liší - stejně jako hodnoty sousedních clon - v poměru 1:1,4. Je třeba je násobit faktorem 1,4, abychom získali směrné číslo příslušné pro vyšší hodnotu ISO. Takže například, kdybychom měli při ISO 100 směrné číslo 36, tak při ISO 200 bude směrné číslo zaokrouhleně 36 x 1,4 = 50. Od něho bychom pak odvozovali vzdálenost při specifické cloně, například při čloně F5,6 by vzdálenost byla asi 50 / 5,6=9 metrů.

To je jasné, ale má to všechno háček.
Účinnost světla se totiž mění se vzdáleností, a dokonce ne lineárně, ale kvadraticky. Tedy když podle našeho příkladu nastavíme 800 ISO, získáme sice při cloně F4 dobře exponované objekty vzdálené 8 m (33:4=8 a něco), ale čím bližší budou jiné objekty, tím víc přezářené budou. To je základní a neodstranitelná vlastnost vestavěných blesků. Svítí přímo před sebe a blízké předměty zasahují víc než vzdálené. Co je vpředu, bývá přesvětlené, co je vzadu, je podexponované.

Synchronizace je další důležitý pojem. Blesk svítí na zlomek vteřiny (typicky 1/3000 sec). Fotoaparát musí odpálit blesk v okamžiku, kdy má otevřenou závěrku. Hovoříme o synchronizaci, tedy o časovém sladění závěrky a blesku. Různé přístroje mají různý synchronizační čas, moderní aparáty až 1/500 sec, ale typicky 1/125 nebo 1/250 sec. Kompakty mívají synchronizační čas 1/60 sec. Ale pozor: záblesk se "vejde" i do delšího času, než je synchronizační čas!

Režimy blesku
Přístroje mívají zvlášť vydělenou oblast pro ovládání blesku.
Když pracujeme v čistě automatickém režimu, přístroj samočinně aktivuje blesk, jakmile poklesne světelná hladina. Nastaví synchronizační čas (víme,ž e obvykle 1/60 sec) a fotí - i když jsme v divadle, na fotbale v padesáté řadě a pod. Když ale pracujeme v režimu P (program) nebo jiném ručně ovladatelném programovatelném režimu, lze volit funkce blesku. Především ho lze vypnout - ikonka přeškrtnutého blesku. To je důležité právě tam, kde se s bleskem fotit nesmí. Můžeme ale fotit s vynuceným bleskem - je to ikonka blesku "bez přívlastku". Pak přístroj nastaví synchronizační čas a fotí s bleskem i na sluníčku.
Pak ale existuje tzv. synchronizace do pomalého času. Bývá označena jako slow synchro, někdy rear synchro, někdy je pod scénickým režimem "noční portrét" (na př. Canony to takto mají). Pak přístroj fotí s "přirozeným časem", tedy s expoziční dobou, která odpovídá danému ISO a daným světelným podmínkám (a dané cloně) - a do této expozice jako doplněk pustí záblesk.

Omlouvám se za to, že snad budu některá už řečená fakta opakovat. Pro praxi jsou ale důležitá. Pro práci s vestavěným bleskem není ani tak důležitý jeho nízký výkon, jako to, že vydává tvrdé světlo, které nelze běžnými prostředky změkčit a že to světlo - jeho kužel - má svou osu rovnoběžnou s osou objektivu. Navíc obě osy jsou si velmi blízké, hned zkraje dodejme, že to je důvod, proč se zobrazují "červené oči" - blesk osvítí vnitřek očí, tedy ozáří červenou sítnici (zvířata ji nemají červenou, proto mají "modré" nebo "nazelenalé oči").

Toto je třeba si uvědomit, neboť je to základní hendikep vestavěných blesků. Profi blesky mají výklopné reflektory, takže mohou směrovat světlo odrazem, lze na ně nasazovat změkčovací boxy (softboxy), mohou spolupracovat s jinými blesky (vestavěné taky, ale je to v jistém smyslu složitější).

Kdy použít vestavěný blesk
Blesk - obecně vzato - používáme v případě, kdy je přirozené světlo slabé a hrozí buď podexpozice anebo je třeba použít tak dlouhé doby osvitu, že hrozí rozhýbání obrazu.

Automatický režim proto zapíná blesk kdykoli světelná hladina klesne natolik, že se doba osvitu automaticky prodlouží pod kritickou mez, obvykle pod 1/60 sec (na př. Canon EOS 400D v automatickém režimu, 1/60 se "synchronizační rychlost", viz předchozí díl.) To je m.j. důvod, proč automatický režim nepoužívat - blesk se sám zapne i v případech, kdy si to nepřejeme. Ikonka je na ukázce vpravo.

Programové režimy - tedy v režimu P (programovaný automat), případně A (priorita clony) nebo S (priorita doby osvitu) a manuální M režim umožňují ovládat režimy blesku. Především lze blesk vypnout - to je důležité v aparátech, které nemají ručně ovladatelný vyskakovací blesk, mají ho vestavěný tak, že reflektor je obnažený a pokud jsou v automatickém režimu blesku, samočinně se spouštějí ve špatných světelných podmínkách, stejně jako kdyby byl zapnutý automatický režim expozice. Ikona pro vypnutý blesk je univerzální, je zobrazena zde na ukázce vpravo, vždy je to "dopravní značka", kolečko s přeškrtnutým bleskem.

Nucený blesk má ikonku "blesku", tedy takovou, jaká je na ukázce vpravo. Pokud přejdeme do režimu nuceného blesku, přístroj blýská vždy, tedy i za plného slunce. Jenže problém je v tom, že si nastaví synchronizační čas bez ohledu na světelné podmínky, takže se můžeme dostat do problémů. Když má aparát synchronizační čas 1/60 sec, za plného slunce budeme mít přeexponované obrázky.

Slow flash neboli blesk do pomalého času je to, k čemu vás chci dovést. To je režim blesku, který respektuje expozici změřenou přístrojem a zábleskem scénu jenom přisvítí. Jak to funguje si ukážeme na následujících obrázcích. Na prvním obrázku je scéna zachycená s režimem automatického blesku. Popředí je přezářené, střední partie je mnohem tmavší a pozadí je utopené ve tmě - snímek byl pořízen za šera, za zbytkového denního světla. Na obrázku druhém bylo použito blesku v režimu "slow". Expozice "držela" hodnoty příslušné danému osvětlení a blesk jen trochu přisvítil sochu, která je teď dobře prokreslená. Na snímku ani není vidět, že bylo blesku použito.